Představte si, že čchi-kung cvičíte už 25 let. Jak byste se asi cítili po fyzické i psychické stránce? Co by se ve vašem životě změnilo? A jak se vám tato představa líbí? Na to, co čchi-kung změnil v životě Pavla Simona, hlavního instruktora stylu Orel v hnízdě, se ptala Yasmin.
S čchi-kungem jsem se potkal na jaře 1997 během studií ve Velké Británii. Ještě před tím, než jsem tam odjel, jsem se chtěl dozvědět víc o energii v lidském těle a v přírodě. Bohužel jsem narazil na lidi, kteří sice o energii mluvili a “něco” s ní dělali, ale neuměli to vysvětlit. To mě neoslovilo, protože si myslím, že ani u věcí, které nepatří do materiálního pojetí světa, bychom neměli rezignovat na použití logiky a rozumu. V Británii jsem se začal učit u Sifu Ješe Gyatso styl Orel v hnízdě a jedna z věcí, které mě zaujaly, byla právě jednoduchost, srozumitelnost a logičnost, se kterou sifu o čchi-kungu mluvil. Nebylo to nic “ujetého” nebo “ezo”. Učil čchi-kung jako další dovednost, která se ti v životě hodí. Naučila ses chodit, jíst, číst a teď se naučíš používat čchi, energii, která oživuje tvoje tělo, abys byla zdravá a spokojená.
Když jsem se vrátil z Británie, řekla mi jedna známá, že jsem jako člověk daleko uvolněnější a příjemnější, než jsem byl před odjezdem. Pokud chceš vnímat čchi, musíš zcitlivět na její proudění a tím pádem i na všechno, co se děje ve tvém těle a tvojí mysli. Abys zcitlivěla, musíš se uvolnit. Když je člověk v napětí, moc toho vnímat nedokáže a dělá si život zbytečně těžký. Až objevíš čchi a meridiány, ve kterých v těle proudí, otevře se ti úplně nová dimenze a začneš chápat spoustu souvislostí, které ti předtím unikaly. Když se čchi-kung stane tvým životním stylem, je to jako by ti někdo sundal pásku z očí, kterou jsi tam vždycky měla a naučil tě používat zrak. Obrovská životní změna, nový přístup k životu, kterým ale všechno teprve začíná. Díky čchi-kungu se naučíš mnohem efektivněji používat své tělo, energii i mysl a tvůj život je tak mnohem snazší. Navíc ti čchi-kung otevře dveře k pokladům východních filozofií jako je buddhismus a taoismus a třeba i k celé čínské medicíně, které je součástí. Dnes vidím, jak jsem byl dřív bez těchto znalostí a dovedností úplně ztracený a bezradný a rozhodně bych se už nechtěl vracet zpátky.
Čchi-kung je poznání a když už jednou něco poznáš a víš, nejde to opustit. Nemyslím si, že by nevědomost byla blažená. Nevědomost je prostě nevědomost a nevědomý člověk je hříčkou v rukách svého osudu, životních okolností a dalších lidí, kteří si s ním dělají, co chtějí. To určitě není moje cesta. Jediný čchi-kungový rozchod, který jsme měli, byl na jaře 2019, kdy jsme se rozhodli, já a moje žena Alice, vydat vlastní cestou a po více než 20 letech přestat učit společně se sifu. To nebylo pro nikoho snadné, ale byla to jediná možnost, protože náš pohled na to, co a jak učit, se už nepotkával a všichni jsme se zbytečně trápili. Dneska vidím, že to bylo správné rozhodnutí, protože my i sifu si můžeme učit, co je nám blízké. Navíc, každý konec je zároveň začátkem něčeho nového a v našem případě to byl nový pohled nejen na Orla v hnízdě, ale i na čchi-kung a zdravý pohyb jako takový. Právě díky tomu mohla vzniknout na jaře 2021 platforma Umění energie, kde si každý může najít cvičení podle své nálady a chuti a vznikly i série webinářů, ve kterých učím, jak čchi-kung využít v každodenním životě. Třeba proto, abys nebyla pod tlakem, nebo uměla jednoduše svou energii rozproudit a měla jí dost po celý rok. I náš akreditovaný kurz pro všechny, kdo se chtějí stát kvalifikovanými učiteli čchi-kungu je výsledkem našeho osamostatnění.
Čchi-kung tě naučí být ohromně efektivní a vynakládat energii jen tam, kde to má smysl. Pro mě je smyslem života pomáhat druhým v tom, aby si dokázali pomoci sami. Aby uměli pečovat o své zdraví, o svou energii a aby věděli, jak být v životě spokojení a naplnění. Nechci nikomu říkat, co má v životě dělat. Jenom učím, jak efektivně používat ty nástroje, které už každý z nás má k dispozici a změnit to, co jim v životě nefunguje. To se promítá do všeho, co v životě dělám, včetně mojí práce. Tu nevnímám nijak oddělenou od zbytku svého života a i v ní se snažím dělat všechno pro to, aby byl svět lepším místem k životu pro všechny.
Každý styl čchi-kungu odpovídá na potřeby určité skupiny lidí. Orel v hnízdě byl vytvořený pro lidi, kteří žijí na Západě, kteří jsou racionální, chtějí věcem rozumět, spíš než jen slepě věřit a nemají hodiny denně na to, aby cvičili, takže každý cvik musí mít jasný účinek. V důrazu na pochopení se liší od řady původních stylů, které k nám přišly z Východu. Další rozdíl mezi styly je v tom, co všechno obsahují. Některé obsahují jen pohybovou sestavu (třeba 8 kusů brokátu), jiné přidávají i čchi-kungové postoje a některé i práci s myslí. Jedny jsou “jen” cvičením, jiné styly čchi-kung jsou skutečně cestou a životním stylem. Daleko podstatnější, než styl čchi-kungu, mi ale přijde osoba učitele. Kdyby ses mě ptala, jaký styl čchi-kungu máš cvičit, řekl bych ti, že je to jedno. Nevybírej si styl, ale učitele, protože to bude učitel, kdo tě povede a bude tě inspirovat. Když tě bude inspirovat učitel, můžeš se od něj hodně naučit a nezáleží na tom, v jakém stylu to bude.
Stejně jako musí čchi stále plynout a nesmí se zastavit, musí se každý člověk dál učit a rozvíjet. Proto i já mám své učitele, se kterými pokračuji na své cestě čchi-kungu a buddhistické dharmy. Díky nim neustále objevuji něco nového, co pak mohu dál předávat svým žákům, aby byla jejich cesta kratší a jednodušší, než ta moje.
Uvolnění, laskavost a úctu k sobě i druhým, nadhled. A k tomu všemu je fajn mít dobrý smysl pro humor.